Kritizovaná učebnice neuráží Miladu Horákovou. Ukazuje, jak učit dějepis moderně.
Zastánci současného vedení ÚSTR se usilovně snaží znedůvěryhodnit výzvu Oddělení vzdělávání tvrzením, že se vzdělávací činnost v uplynulých letech odchýlila od zákonného rámce činnosti ústavu. Nezbývá než trpělivě vysvětlovat, proč je naše dosavadní práce v souladu nejen se zřizovacím zákonem a platnou vzdělávací koncepcí ÚSTR, ale také s cíli státní vzdělávací politiky formulovanými v rámcových vzdělávacích programech.
O čem je badatelská učebnice Soudobé dějiny 9?
Do pozornosti médií a veřejně činných osobností se dostala i učebnice Soudobé dějiny 9 od Nakladatelství Fraus, na které se autorsky podíleli pracovníci Oddělení vzdělávání ÚSTR. Rádi bychom zde uvedli na pravou míru některé nepřesnosti či vyložené manipulace, které jsou s ní ve veřejném prostoru spojovány, ilustrativně v rozhovoru Daniela Takáče s bývalým ředitelem ÚSTR a poslancem Pavlem Žáčkem (ODS) v České televizi 17. března 2023.
V první řadě je třeba říct, jak učebnice vznikala: není sólovým projektem zaměstnanců Oddělení vzdělávání ÚSTR, ale výsledkem koncepční a redakční spolupráce s Nakladatelstvím Fraus. Prošla, jak stanovuje zákonná povinnost, standardním recenzním řízením, tedy kritikou ze strany respektovaných osobností, které se jednotlivými tématy zabývají. Učebnici takto odborně garantuje 19 historiků a historiček z pracovišť po celé republice, pedagogických odborníků a odbornic a dalších specialistů. Ti ve společném dopisu Radě ÚSTR z 15. března 2023 sami vyjádřili znepokojení nad tím, jak vedení ÚSTR postupuje vůči Oddělení vzdělávání a učebnici, jejíž vznik odborně garantovali:
„Učebnice od svého vydání zaznamenala prestižní zahraniční ocenění, pozitivní ohlasy od učitelské i odborné veřejnosti a v neposlední řadě také ohlasy v médiích. Jakožto odborní konzultanti proto rázně odmítáme jakékoliv blíže nekonkretizované výroky o ‚nepravdivých‘ a ‚neetických‘ tvrzeních, jež by učebnice měla údajně obsahovat.”
Učebnici rovněž na základě vlastních odborných posudků akreditovalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.
Do diskuzí se pak dostalo zejména vyobrazení popravy Milady Horákové. Obraz „Horáková visí” od Petra Motyčky z roku 2012 nelze manipulativně vytrhávat z kontextu celé učebnice: uvozuje blok kapitol nazvaný Co přinesl komunismus?, obsahující osm stránek učebnice, doplněný je 11 stránkami pracovního sešitu a 12 stránkami komentáře v příručce pro učitele.

V rámci tohoto bloku je Miladě Horákové mj. věnováno samostatné cvičení, řešené v aplikaci HistoryLab, s názvem Proč žáci psali rezoluci? Cvičení má aktuálně 1731 uložených výsledků – což je součet jednotlivců, skupin i celých tříd, které s ním pracovali. Žáci v něm prostřednictvím analýzy žákovské rezoluce a dalších dobových dokumentů nahlížejí perspektivou tehdejších školních dětí propagandistickou kampaň politického procesu. Přitom se učí rozpoznávat ideologický jazyk a zasazují rezoluci do dobového kontextu. Výsledky jejich práce v aplikaci HistoryLab, při které se snaží porozumět možným postojům dětí-signatářů rezoluce, pak mohou vypadat například takto:

Učebnice prostřednictvím práce s dětskými rezolucemi nabízí žákům příležitost, aby porozuměli mechanismům politických procesů v totalitní společnosti. Tvrdit, že v učebnici se jedná o „dehonestaci” Milady Horákové a její památky nebo o „politické zpochybňování procesu vyrovnávání se s minulostí”, není ani při nejlepší vůli možné. Dílo samotné je doplněno následujícím komentářem: „Poprava Milady Horákové v roce 1950 byla jedním z nejbrutálnějších činů komunistického režimu,” a pokračuje: „Nevíme přesně, co si lidé zachycení na Motyčkově obraze myslí, nevidíme totiž (až na jednu výjimku) jejich obličeje. V následujících kapitolách se pokusíme nahlédnout do myslí lidí, kteří zažili počátky komunistického režimu v Československu i pokus o jeho revizi v šedesátých letech.” Stejně tak se explicitně zmiňuje, že se jedná o obraz s problematickým významem: „Motyčka [popravu Horákové] pojal jako variaci na domácí zabijačku, což vyvolávalo a dodnes vyvolává polemiky.”
Autorský tým vybral osobnost Milady Horákové a její tragickou smrt jako symbol pro celou éru 50. let v Československu. Rozhodl se pro použití uměleckého díla, a nikoliv např. fotografie, z několika důvodů:
1) Tematické bloky kapitol vždy uvozují umělecká díla, která mají schopnost upoutat pozornost a vzbuzují otázky. Motivují tedy žáky a žákyně k tomu, aby se o minulost vůbec zajímali. Zkušenost s učebnicí ukazuje, že díla dokáží historii představit jako živé téma pro současnost. Žáci a žákyně si díky kontroverznímu dílu uvědomí, že historie i dnes vzbuzuje emoce a podněcuje diskuze. Srovnejme tento přístup s faktografickým výkladem politických procesů od tabule. Pokud je Milada Horáková představena jako živé téma a žáci a žákyně mají příležitost formulovat vlastní otázky, zůstane v nich její příběh trvale. U výkladu hrozí, že se fakta po ověření testem vytratí z paměti.
Právě kontroverze, tedy vědomí toho, že demokratická společnost se nevztahuje k minulosti jednotně, ale na rozdíl od autoritářských režimů pluralitně a často skrze protichůdné pohledy, je důležitým principem moderní didaktiky dějepisu a občanského vzdělávání. I proto se princip kontroverze vtělil do Koncepce vzdělávací činnosti a popularizace ÚSTR, která byla schválena Radou ÚSTR v roce 2016. Koncepcí byla konkretizována obecná formulace § 4 zákona č.181/2007 Sb., zřizujícího ÚSTR a ABS:
„Pro vzdělávání a popularizaci v tématech, jež mohou být politicky citlivá, je klíčové dodržování těchto pravidel (jde o základní principy občanského vzdělávání): vyučující nesmí indoktrinovat, tedy manipulovat tématem v zájmu vlastního přesvědčení; podpora samostatného kritického myšlení, nikoli snaha získat někoho pro svůj názor; nutnost pojednávat kontroverzní témata jako kontroverzní, včetně prezentování názorů všech relevantních stran účastnících se polemiky.”
2) Motyčkův obraz umožňuje žákům a žákyním učit se interpretovat umělecká díla. Umění představuje rozšířený a funkční způsob vztahování se k minulosti, jak dokládá množství intervencí ve veřejném prostoru. Kupříkladu na známých dílech Davida Černého lze modelově ukázat, jak je umění schopno zprostředkovat náročná historická témata a otevřít je debatě. Obdobně je koncipována role uměleckých děl v učebnici. Umění využívá specifické výrazové formy a žáci a žákyně by si měli osvojovat strategie, jak umění poučeně interpretovat. I proto je Motyčkův obraz upraven digitálními nástroji z aplikace HistoryLab (kreslení, komentování), které zaměřují pozornost žáků a žákyň na významové prvky obrazu.
3) Dílo rozvíjí porozumění etické dimenzi historie, což je jeden ze základních principů historického myšlení. Pro hodnotovou výchovu žáků ve školách je nezbytné, aby žáci a žákyně byli vystaveni situacím, kdy jsou v sázce morální hodnoty. Motyčkův obraz upozorňuje na aspekty vyrovnávání se české společnosti s komunismem tím, že je v něm jedna z nejbrutálnějších justičních vražd 50. let zasazena do idylického prostředí Ladovy vesnice. Tato konstelace přirozeně generuje otázky: Jak běžní lidé reagovali na represe 50. let? Proč k nim docházelo? Co si mohli myslet? Jak jejich jednání posuzovat dnes a jak na něj reagovat? Učebnice tímto metodickým přístupem naplňuje zcela v duchu současného Rámcového vzdělávacího programu pro základní školy cílové zaměření dějepisu: „Žáci jsou vedeni k poznání, že historie není jen uzavřenou minulostí ani shlukem faktů a definitivních závěrů, ale je kladením otázek, jimiž se současnost prostřednictvím minulosti ptá po svém vlastním charakteru a své možné budoucnosti.” (RVP ZV, s. 56). S využitím pestré skladby pramenů mohou v následujících kapitolách na řadu relevantních otázek žáci hledat s učiteli odpovědi.
Jako autorský tým učebnice si stojíme za tím, že badatelská učebnice Soudobé dějiny 9 není pokusem o relativizaci hodnotových soudů. Naopak nabízí promyšlené postupy, jak může být poučení z dějin tematizováno v hodinách dějepisu. Učebnice a badatelská metoda, kterou jako první systematicky rozpracoval autorský tým pro použití na školách, sloužily jako východisko Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy a Národnímu pedagogickému institutu pro přípravu projektu Dějepis+.
Kritika učebnice, která doposud ve veřejném prostoru zazněla, poukazuje spíš na nekompetenci kritiků vyjadřovat se k historickému vzdělávání a základním principům jeho inovace. Tento svůj hendikep pak dohánějí výroky o ideových sporech v historické obci nebo o domnělé politické agendě, kterou má učebnice podsouvat – mluví z nich ale především nepochopení stávajících trendů v didaktice dějepisu. Kvality učebnice dokládá i ocenění na Frankfurtském knižním veletrhu stříbrnou medailí BELMA – Best European Learning Materials Awards.
Petici na podporu Oddělení vzdělávání ÚSTR za necelé tři dny podepsalo přes 600 lidí, silně zastoupení jsou především vyučující dějepisu. Rozsah podpory i osobní komentáře signatářů a signatářek dokládají, že právě badatelský a kritický přístup k výuce minulosti, reprezentovaný dosavadní činností Oddělení vzdělávání ÚSTR a jeho partnerských institucí, naplňuje představy mnoha učitelů a učitelek o tom, jak by měla výuka soudobých dějin vypadat.
Autorský tým učebnice Soudobé dějiny 9 a současně signatáři Výzvy k zastavení destrukce vzdělávací činnosti Ústavu pro studium totalitních režimů